Přinášíme rozhovor s Gianlucou Chirico, který je ztělesněnou pamětí plážového tenisu. Gi, řečený “Sádra”, opravdový průkopník tohoto sportu, který je dosud stále aktivní a respektován všemi příznivci, a jehož odpovědi nejsou nikdy banální. Chirico začal hrát v roce 1977 (ano, 1977!!), v době, kdy naprostá většina tenistů držela v ruce dřevěnou raketu, a u moře praktikovala nanejvýš jogging. Z jeho odpovědí lze vytušit, jak velké vzrušení a nadšení dokáže tato hra vyvolat, což jsou vždy pozitivní a žádoucí pocity, mluvíme-li o činnostech, které pro většinu lidí fungují jako určitý malý únikový ventil z každodenní práce. 

 Na fotce z New Yorku s nejnadanějším (podle Sádry) hráčem světa Matteem Marighellou (vlevo)  

Kdy jsi hrál plážový tenis poprvé:
Myslím, že to bylo v létě roku 1977.

Tomu nevěřím..., s kým, jak a kde ….
Musíš tomu věřit...myslím, že plážový tenis se zrodil právě na ravenské riviéře počátkem 70. let, i když někteří tvrdí, že se ve stejném období prosadil i ve Fiumicinu. Já jsem začínal v letovisku Marina di Ravenna, v rekreačním středisku Italské pošty, společně s kamarády z dětství...i když nám bylo 12 - 13 let, byli jsme aktivní a překypovali energií, takže o nějakém povalování na pláži nemohla být ani řeč…byly to hodiny a hodiny strávené hrou a koupáním v moři.

Kdy jsi hrál plážový tenis naposledy:
Před 12 hodinami, byla to lekce s několika chlapci z Bologni.

Jak bys malému klukovi přiblížil tvůj vlastní příběh s plážovým tenisem...
Určitě mi neschází adrenalin a soutěživý duch, a to už od klukovských let...vždycky jsem pozoroval, jak hrají dospělí, jak se při hře válejí v písku a ohromně se baví, a doufal jsem, že se jednou dostanu na jejich místo...nebál jsem se schytávat rány, neměl jsem strach, že budu potlučenej, byl jsem v klidu a uvědomoval jsem si, že to všechno jsou kamínky zkušenosti, které mi budou přínosem do budoucna. A s tím obrovským množstvím potu (protože jsme vždycky hráli v jakoukoli denní dobu, včetně poledne) přišli pak výsledky.

Plážový tenis před 30 lety:
Byl podivný...volejbalové hřiště (9x9), volejbalová síť (2.40), pravidla pro volejbal (výměna míče), nekonečné zápasy, nudné pro toho, kdo se díval, ale tvrdé pro toho, kdo hrál.

Plážový tenis před 20 lety:
Neskutečně zábavný....byla to dlouhá odpoledne, strávená hrou; díky přechodu na nižší síť (aktuální výška je 1,70 m) se pomalu přecházelo z fyzického plážového tenisu na technický. Polodomácké, ale přesné a vypilované organizace, první přesuny po Itálii.

Plážový tenis před 10 lety:
Soutěživý a strhující, přechod k aktuálně platným pravidlům. Zvyšuje se rychlost, takzvaní “pallettari” (hráči hrající najisto, neriskující, hrající spíše od zadní čáry, pozn. překl) začínají mít problémy. Chaotická organizace, chybějící instituce. Velké výzvy, velké turnaje, obrovské napětí, ale zároveň velmi přínosné a motivující.

Plážový tenis dnes:
Stále velmi zábavný, i když na mojí úrovni méně soutěživý. Převládá naprostá agresivita, není zde již žádný prostor pro obránce. Velké přesuny za oceán, dobrá integrace s novou generací. Je velmi stimulující, připravovat jiné a poskytovat jim tak zábavu. Instituce již existují, ale jsou dosud málo výrazné.

Plážový tenis za 10 let:
Jasná pravidla, existující a funkční instituce, globalizace plážového tenisu...Doufám, že Mezinárodní Tenisová Federace uspěje ve svém záměru rozšířit plážový tenis po celém světě.

Tenisové prohřešky:
Spíš slabší, maximálně 4/4...levák na podání a úplný volej

Ideální postup pro tenistu.
Pomalu se přizpůsobovat plážovému tenisu a jeho specifickým zvláštnostem, a současně nepřizpůsobovat tenisovou techniku písku. Vyhnout se nadhodnocování sama sebe a zůstávat nohama na zemi, dobrý tenista může zpočátku na písku klidně prohrát se dvěma chlapci, kteří hrají už pár let každý den.

Klasické chyby začínajícího tenisty.
Nadměrné otevřené postavení ve forhendu a v bekhendu, statičnost po podání, chybná pozice, žádné výskoky při smeči....katastrofa!!  ale ne, někteří mají skutečně cit pro míč.

Evoluce v materiálech a rady pro tenisty:
Ze dřeva se přešlo na materiály jako je grafit, kevlar a uhlíkové vlákno...to víceméně odráží i vývoj v tenisu - údery jsou rychlejší a více kontrolované... I pokud jde o hmotnost rakety, dostali jsem se ze 450/500 gramů na 330/360 gramů, což představuje výrazné zlepšení, rovněž s ohledem na zranění lokte. Já se však domnívám, že v tomto směru dosud neexistuje tak cílený a detailní výzkum materiálů, jak je tomu u tenisu; možná, že vstup některého z velkých výrobců raket (jako je Head, Babolat a jiní) by mohl přispět k přesnějšímu výzkumu. Tenistům doporučuji, aby se obrátili na dobrého instruktora/učitele plážového tenisu, a vytvořili plán postupu, ve kterém by se propojilo tenisové “zázemí” s osvojením techniky plážového tenisu, která je dost odlišná.

Taktika - vývoj od dob prvních průkopníků:
Postupem let se přešlo od taktiky, která byla naprosto vyčkávací, obranná, zaměřená na to, aby se nedělaly žádné chyby, k taktice, orientované na neustálý útok, který je občas i riskantní, se záměrem přivádět protihráče do potíží a snáze získat bod. Při hře se potíš, namáháš, ale především se neskutečně bavíš.

Jaký je tvůj názor na tzv. “BLOK podání”, úder v plážovém tenisu, který je asi nejvíce vzdálený tenisu:
V mezích nevraživosti ho považuji za nespravedlivý výsměch vůči podávajícímu. Pokud jde o tento sport, jsem purista a jsem silně proti, poněvadž tento úder není jinak okázalý a je navíc usnadněn měkkými míčky. Promýšlíme úpravy pravidel, abychom jej mohli odstranit.
Poznámka redakce: tzv.“ BLOK”: přijímající hráč je těsně u sítě a raketou lehce skloněnou směrem dolů zachytí podání, a dvojice soupeřů tak nemá žádný čas, aby cokoli udělala předtím, než se míček dotkne písku.

Na trhu je tolik různých míčků, tvrdých, měkkých …jaký je tvůj názor:
Na tohle téma bych mohl vytvořit epos...kdysi jsme hrávali s použitými tenisovými míčky, a hádali se při jejich výběru. Já jsem měl rád tvrdší a těžší míčky, které mi zaručovaly dobrou kontrolu nad mým nejlepším úderem - nad podáním. Ale chápu, že jsme se dostali k velmi redukovaným výměnám, a tedy k nutnosti mít míček lehčí. Ale ty současně používané míčky jsou až příliš lehké, s nízkou kontrolou, není s nimi velká zábava, hlavně pro hráče střední a nízké úrovně a pro ženy, někdy létají napospas větru. Domnívám se tedy, že takzvaná “zlatá střední cesta” bude nejvhodnější, tj. váha kolem 43-45 gramů a tvrdší vnější guma.

Který turnaj bychom měli alespoň jednou vidět, a proč:
Byl by to legendární turnaj “Trofeo Fiorellini”, v Marina di Ravenna...moře vzpomínek, jedno vítězství a čtyři prohraná finále. Diváci stojící i na kabinách, jen aby nepřišli o finále. Teď je to rozhodně turnaj “Bagno Delfino” v Pinarelle, na začátku srpna, velký podnik, velké množství dvojic (přes sto), pěkná prémiová výhra.

Kterého hráče bychom měli alespoň jednou vidět, a proč:
Matteo Marighella, opravdový talent v tomto sportu, skutečně dokonalý profesionál, navíc spolehlivý.

Který úder bychom měli alespoň jednou vidět, a proč:
Tzv. backhand  smeč (ale určitě ne ten můj!) - nejokázalejší úder v plážovém tenisu, opravdová a jedinečná bekhendová smeč s výskokem provedená zády k síti, hlavně tehdy, je-li provedena podél čáry.

Tvůj nejkrásnější úder:
Krátký míček ve skoku střemhlav, v daleké minulosti roku 1997, po dlouhotrvající výměně, během které jsem provedl ještě další dva skoky střemhlav dolů...to byla krásná doba, tehdy byl plážový tenis ještě hodně fyzický.

Nejošklivější úder:
Tzv. “BLOK podání“.

Nejlepší spoluhráč:
Jako kamarád určitě Lele Bianchedi, hráč, který vyhrál takové množství turnajů, že si to ani nedovedete představit. Pokud jde o zábavu, tak Marco Garavini, v současnosti asi nejlepší italský hráč.

Nejhorší spoluhráč:
Jako spoluhráč jsem nejhorší já, je těžké mě snášet, jsem trochu vznětlivý a nervózní - jen na hřišti (a proslavený rozbitými raketami...).

Volba spoluhráče….rady a vtipy:
Jsem levák, takže jsem ideálním spoluhráčem všech praváků. Často jsem z vlastní vůle hrál s mladšími hráči, které jsem považoval za nadějné (a nemýlil jsem se, vzhledem k tomu, že hráči jako Mingozzi, Marighella, Garavini, Mattei…. se nacházejí na špičce světového plážového tenisu), líbí se mi tedy i dělat tak trochu hledače talentů. V nejlepších vítězných letech jsem měl stálého spoluhráče, ale změna mě v každém případě vždy stimulovala a dávala novou motivaci. Také se mi stalo, že jsem změnil spoluhráče pár hodin před turnajem....samozřejmě s velmi špatným výsledkem.

Na co nikdy nezapomeneš…
Bude to určitě můj první přesun do Spojených států, na turnaj v New Yorku v roce 2006. Ale moc rád vzpomínám i na moje vítězství v turnaji “Trofeo Fiorellini”, byl to jeden z prvních turnajů, kterému přihlížela široká veřejnost.

Plážový tenis a generace čtyřicátníků, padesátníků...rozdíly a možnosti:
Rozměry hřiště a redukované výměny bezpochyby umožnily prodloužit kariéru v plážovém tenisu, i s dobrými výsledky. Stává se mi, že hraju s chlapci, kteří by klidně mohli být moji synové, ale musím říct, že mají opravdu respekt (až na malé výjimky) k tomu, s kým hrají, i když nemají přímo příslovečnou uctivou bázeň. Doufám, že se bude znovu pořádat více turnajů typu “over 40”, jak tomu bylo před několika lety. Nezapomeň, že na ravenských plážích je často vidět hrát padesátníky nebo šedesátníky, což je neoddiskutovatelnou známkou toho, že plážový tenis přináší zábavu v každém věku.

“Under 21”-  zmocnění se hry a její revoluce? Za jak dlouho?
Já patřím do té starší generace, která se přizpůsobila, a řekl bych, že i celkem dobře, když viděla, jak mladí mění hru a útočí. Nejmladší generace (18-20 let) ještě nepřinesla žádné závažné změny, ale určitě zlepšila výkon a tím, že neustále hraje s top player, udělala z těch mála chyb skutečné silné místo. Takže to nejsou žádné velké performance, ale drobné změny, které je posouvají až na špičku tohoto sportu.

Provinčnost, historie, dodržování a kontrola evoluce hry:
Pokud si prohlédneš klasifikace, prvních sedm hráčů je z oblasti Romagna, i když musím zdůraznit, že v posledních 2 letech velmi vyrostli hráči z oblasti Lazio... je nutno poděkovat Dr. Bellettini, který díky své privátní federaci umožnil rozvoj tohoto sportu po celé Itálii... a nyní přešla kontrola na Italskou Tenisovou Federaci a 95% dění se odehrává v oblasti Romagna, která splňuje tedy všechny požadavky na vůdčí úlohu v evoluci tohoto sportu, i pokud jde o předpisy; v těchto měsících se už něco pohnulo a doufám, že by tu mohlo být více prostoru i pro toho, kdo plážový tenis vidět růst, pomáhal mu růst a vyvíjet se...

Plážový tenis a Italská Tenisová Federace - je to vydařený svazek?
Je to komplikovaný svazek...plážový tenis se jeví jako okrajový v porovnání s tenisem, a následkem toho je vynaložené úsilí nedostatečné. Doufám, že 6000 zaregistrovaných hráčů v roce 2010 by mohlo trochu zatřást špičkami a zvýšit zdroje i počet zainteresovaných osob.

Plážový tenis na Olympiádě - opravdový převrat? A kdy?
Bohužel jsem spíše pesimista...plážový tenis určitě překonal italské hranice a v současné době se hraje v mnoha zemích světa; ale je to stále málo “televizní” sport a dosud málo přitažlivý pro sponzory.

Jak dostat plážový tenis více do televize? Teď je tento sport skutečně málo “televizní”.
Kanál Sky se před časem opravdu pokoušel zlepšit záběry - poskytl k dispozici i více televizních kamer a využil i zvláštních efektů a záběrů...bohužel to přineslo jen malé výsledky, vše se zdá velmi pomalé, v rozporu s tím, když hraješ a míček je neřízená střela... plážový volejbal je na tom lépe díky míči, který je mnohem více viditelný; nejlepší perspektivou je v plážovém tenisu perspektiva tenisová, tedy za hráči, i když z hlediska podívané mě nepřivádí přímo k šílenství. Je potřeba ještě hledat a zkoušet.

Proč přezdívka “Sádra”:
Přezdívka “Sádra” vychází tak trochu z mé fyzické konstituce a trochu z toho, jak jsem se v 90. letech často vrhal střemhlav dolů, aniž bych si přitom někdy ublížil. A navíc ten, kdo mi tuto přezdívku dal, mě neustále viděl, jak si raketou klepu do lýtek a necítím žádnou bolest.

Já bych chtěl Gianlucovi opravdu moc poděkovat, každý sport má své historické pamětníky, své guru, na které se mohou noví adepti s důvěrou obracet; jsou to nanejvýš důležité osobnosti pro růst mladých lidí, kteří se tak mohou - za předpokladu, že to chtějí, zapojit a pochopit hru pod vedením toho, kdo se této hře oddal a tolik let se jí věnovat. A “Sádra” Chirico je jednou z těchto osobností, která za svou dlouhou kariéru pokřtila generace mladých hráčů: povzbuzovala je, křičela na ně i je objímala; myslím, že každý z nich, který se pak stal přeborníkem, v sobě nosí i něco z něho.

Přeloženo italštiny z Beach Tennis: parla il pioniere, Rozhovor vedl: Franco Serdino