O komunikaci jste dříve příliš nestála

Až když na Vás v životě udeří neštěstí, tak pak poznáte své opravdové přátele. Tak nějak se to asi říká. A Vy jste nedávno měla příležitost zjistit, kolik je na této lidové moudrosti pravdy. Nikdy jste nepatřila k lidem, kteří mají potřebu všechno, co je přes den potká, komentovat a s každým podrobně rozebírat. I takové ty typické vesnické řeči, které se vedou mezi sousedy při náhodných setkáních v hospodě, v obchodě či na ulici Vám vždycky byly cizí. Prostě jste jen pozdravila, prohodila slušnou zdvořilostní frázi a pokračovala v cestě. Jednoduše jste nikdy nebyla komunikativní typ. Až do doby, kdy Vás potkalo neštěstí.

Dokud na Vás neudeřilo neštěstí

Najednou jste se ocitla v nemocnici s nepříjemným komplikovaným úrazem. A když už jste tam ležela dva týdny a pouze zírala na čtyři bílé stěny a blikající přístroje, začali Vám najednou lidé chybět. Nejdříve jste se trochu ostýchala, ale pak jste zatelefonovala jednomu, potom druhému a nakonec už jste se denně bavila s několika známými a nikdo Vás neodbyl. A tato zkušenost Vám dala za vyučenou, protože jste zjistila, že sdílení zážitků je kořením života. Takže jste si zařídila levné volání do všech sítí z mobilu a nemine den, kdybyste si s někým nepoklábosila.